Zdravotní komplikace
Už jako štěňátko jsem měla potíže s očíčkami. Když si mě panička přivezla domů od chovatelky, všimla si, že mi něco špatného teče z očíček a zašla se mnou na veterinu. Tam nám veterinář řekl, že mám silný zánět v očích a panička mi musela koupit mastičku. Podivoval se, že to chovatelka, u které jsem se narodila, neřešila a nechala mě paničce v tomto stavu. Ale panička to přijala jako fakt, sice se potom snažila chovatelce napsat, ale ta neměla zájem něco řešit, ani se neomluvila 
Chovatelka, která se honosila 19 letým chovem kavalírků a se spoustou ocenění paničce nejen zatajila zánět očíček, ale i třetí víčko a časté záněty uší, které kavalírky provází. A mě časté záněty uší opravdu začaly provázet po mém 6 roku života. Stále se opakovaly a já trpěla bolestí, hluchotou a musela jsem se často drbat a to nejen pacinkou, ale i o nábytek, křeslo a koberec 
Očíčka se mi srovnala, je to sice znát, že mám to třetí víčko, občas mi očíčka ujíždí, ale záněty očí zmizely. Srdíčko mám naštěstí zdravé a moje trápení s ušima se mi snažila panička zahojit a kupovala mi kapky které vždy zabraly. Bohužel vždy jen na 14 dnů - měsíc a zánět se potom opakoval. Dle veterináře za to mohly i abnormálně zvětšené chrupavky v uších, prý jsem je měla už od malinka.
Panička už byla nešťastná z toho, jak na ty uši trpím a rozhodla se prokonzultovat možnost operace s veterinářem. Ten mě vyšetřil a slíbil paničce, že tu operaci přežiji bez úhony.
Dne 9 července 2010 mě panička odvedla ráno na veterinu. Bála se víc jak já. Já totiž netušila co mě čeká. Píchli mi injekci a já začala usínat. Panička pak s těžkým srdcem odešla domů.
Zákrok trval hodinu a půl. Nařízli mi uši až k tvářičce, udělali mi tam jakýsi kanálek, kterým to špatné z uší bude odtékat pryč. U toho mi udělali zubní kámen, ale jelikož ho bylo hodně a jsem již postarší slečna, museli mi hodně zubů vytrhat. Po operaci mi nasadili ochranný límec na hlavičku a strčili mě do klece jako nějakého papouška. Hodně jsem tam brečela, chyběla mi panička a pak ten límec s kterým jsem narážela o pletivo....
Odpoledne jsem zaslechla známý hlas, myslela jsem že tu klec rozkoušu. Panička si pro mě přišla, hurááá. Vyndali mě z té protivné klece a už jsem se vítala s paničkou. Ta byla strašně ráda, že jsem tu narkózu přežila že mohu odejít domů po svých. Než jsem se však naučila s tím límcem chodit nejen po venku, ale i do schodů, trvalo to. Panička mi ze začátku pomáhala, vynesla mě do schodů, dala mě na postel, krmila mě z ruky 
Hrozně mi pomohla si na ten límec zvyknout. Pak mě učila jak skočit na postel, jak vyběhnout schody a za pár dnů jsem již vše zvládla sama. Chodila jsem na kontroly a brala jsem antibiotika. Na límec jsem si zvykla.
A pak konečně po měsíci od operace nám veterinář řekl, že je vše krásně zahojené a límec mi sundal. Byla jsem šťastná jak blecha a panička taky. Konečně jsem si zase mohla okusovat pacičky, mohla jsem se podrbat, hurááá. Byla jsem zase volná. A jak slyším ! Lidi já zase slyším a jak ! Operace mi pomohla vrátit mi sluch a teď slyším štěkat psa i kilometr daleko ! 
Jen doufám, že se záněty už opakovat nebudou a panička mi nebude do uší pořád lít ty kapičky, bylo to někdy protivné.
Držte mi palečky !
Je listopad roku 2011 a musím, bohužel, napsat, že operace uší mi pomohla jen na chvilku. Veterinář mi nějak zapomněl odstranit moje abnormálně velké chrupavky, které v tom jednom oušku mám a ty mě nějak zlobí. Záněty uší se mi vracejí pravidelně každý druhý měsíc Ale zlobí mě to právě jen v tom jednom oušku. Pokud by mi pan doktor odstranil i ty chrupavky, když už mi ty uši řezal, měla bych klid. A panička by taky měla klid. Platit ob měsíc 400 Kč za kapičky - Aurizon, které jsou tak malé a vykape je, do mých oušek, během 4 dnů, není pro paničku zrovna moc příjemné. Ani ne tak pro ní, jako pro její peněženku. Panička se s tím už smířila, tedy s ouškama, ale s čím se nesmířila je moje nová nemoc, která se mi objevila. Začala jsem hůře dýchat, po procházce s paničkou jsem byla více unavená a co mě hrozně unavilo bylo to, když jsem hned na poprvé nevyskočila na postel, nebo na židli. Pak jsem se o to pokoušela znovu, ale zmáhalo mě to. Panička plakala, moc plakala, měla o mě strach. Věděla, že mě asi začalo zlobit srdíčko a pořád mi říkala, že jsem teď pro ní jediným členem rodiny, který jí zbyl a který jí má rád a že o mě nechce přijít. Byla ze mě moc smutná. Vzala mě na veterinu, tak mě snímkovali, panička mě držela na stole, měla jsem strach a hrozně jsem dýchala, nevěděla jsem, co se mnou budou dělat. Ale byla to jen chvilka, necítila jsem nic, jen se objevilo na chvilinku nějaké světýlko a bylo to hotové. Panička pak mluvila s doktorem a ten jí ukazoval ten můj snímek, prý srdíčka, to mě ale bylo jedno, lítala jsem po ordinaci a všude si čichala, tam bylo pachů pejsků jejka 
No a prý mám zvětšené srdíčko a na žebrech nějaké chrupavky, které tam nemají být a můžou mě tlačit na to srdíčko a proto se mi špatně dýchá. Doktor mi zakázal maso a uzeniny ! To nepřežiju Panička mi vždycky 2 x v týdnu vařila masíčko a míchala mi ho do rýže, nebo těstovin, to byla mňamka ! A teď to nemůžu, můžu jen granulky, protože ta sůl a všechno to špatné, co je v mase a uzeninách by nedělalo dobrotu tomu nemocnému srdíčku. Ach jo, to už se nebudu mít na co těšit a už si nepochutnám na masíčku, nebo na šunce. Panička je ale hrozně hodná a hlavně mě nevydrží trápit hlady a pak, ona má dobré srdce a taky mě lituje a tak mi šeptala do ouška, že kuřátko mi občas uvaří, kousek, abych měla radost. Je tak hodná, miluju jí celým tím svým, nemocným srdíčkem 
Na ty problémy jsem dostala prášky, panička mi dává jednu tabletku, každé ráno. Dostala jsem Fortekor 5 mg. Jsou malé a hladké, takže je krásně spolknu, nedělá mi to problém. Panička má radost jak prášky hezky přijímám a tak mi vždycky, za tím práškem, dá jeden piškotek za to, že jsem tak hodná a prášky papám. Jsem spokojená, ty prášky vydržím a piškotky miluju, takže se zatím nevzpouzím a jsem výborný pacient Tak mi držte palečky, aby prášky zabraly a pomohly mi na to moje srdíčko a já tu, s paničkou, byla ještě pár let !
