Byla jsem štěně...
Narodila jsem se 26.3.2001 v městečku Hlinsko.
Byly prázdniny a chovatelka u které jsem se narodila se mě nějak nemohla " zbavit ". Už mi byly 4 měsíce a zůstala jsem z vrhu jako jediná, která ještě neměla svého páníčka. V tu chvíli mi to nevadilo, hrála jsem si se psími dospěláky na dvorku a baštila granulky, které mi nikdy moc nechutnaly
Až pak jednou, jeden den, přišel dosavadní páníček a vzal si mě podpaží a někam mě odnášel. Uviděla jsem dvě paní. Jedna se na mě hned vrhla a vzala si mě do náruče. Příjemně mě hladila, moc se mi to líbilo. Čekala jsem co se bude dít a po chvilce si mě paní odnášela někam z mého domova. Otáčela jsem se za svými kamarády, ale těm to bylo srdečně jedno.
Paní si mě vzala na klín a usedla jsem s ní do auta. Druhá paní řídila. Od malinka mě chovatelé v autě vozili a mě se to moc líbilo, takže jsem se těšila že se zase povozím. Seděla jsem paní na klíně a koukala jsem z okna. Paní mě pořád hladila a stále mi opakovala, že je moje nová panička a že jedeme domů. Pak auto zastavilo a moje nová panička mě pustila z náručí na malou zahrádku a povídala mi že tohle je ode dneška i moje zahrádka. Vše jsem hned proběhla a očuchala. Moje nová panička se mi plně věnovala a já úplně zapomněla, že jsem dneska právě opustila svou rodinu. Panička mi byla hned sympatická, uměla tak krásně drbat a hladit, že jsem u toho blaženě usínala Večer si mě panička vzala do postele a já neměla ani čas plakat za svou rodinou, měla jsem novou u které se mi hned zalíbilo.
Panička byla bezva, hrála si se mnou a snažila se mě naučit chodit čůrat ven. Nemohla jsem nejdříve pochopit co po mě chce. Udělala jsem loužičku na linu v kuchyni a paničce se to nelíbilo, začala mi hubovat a já z toho byla tak nešťastná že se zlobí a pak jsem pochopila, že na linu nesmím dělat loužičku. Chtěla jsem paničce udělat radost a loužičku jsem šla udělat na koberec. Jenže panička se začala zlobit znovu. Nechápala jsem. Na linu i na koberci nesmím dělat loužičky ? No dobrá. Tak jsem šla udělat loužičku do koupelny k záchodu, když tam panička taky chodí na záchod, proč ne já ? Ale panička se mnou neměla slitování a zlobila se zase. Byla jsem zoufalá, panička mě nosila ven na dvorek
a pořád mi opakovala abych se vyčůrala. Venku jsem ráda udělala šišku, ale loužička mi na travičce nějak nešla. Byla jsem ještě mladá a nezkušená, až později, asi po měsíci mi došlo že pejsci chodí dělat loužičky ven a že doma se to nesmí. Panička si tenkrát hodně oddychla a já byla hrozně moc ráda, že jsem konečně pochopila co smím a co nesmím v mém novém domově